Larvy zvané nymfy žijí dravě ve vodě několik měsíců až let, pak vylézají na stonky rostlin, kde probíhá jejich poslední svlékání. Po tomto aktu z místa odlétá dospělý jedinec s křídly, zatímco na rostlině zůstává zbytek nymfí pokožky, který se nazývá svlečka (exuvie). Dospělci (imaga) vážek se dají dobře rozpoznat podle jejich dlouhého a tenkého zadečku, velkých kulovitých složených očí, zabírajících značnou část hlavy, krátkých tykadel a dlouhých křídel. Pro běžného člověka mohou být vážky zajímavé např. tím, že jde o velmi zdatné predátory likvidující v okolí vod např. komáry (které nejenže v letu odchytí, ale také v letu zkonzumují). V naší republice bylo zatím zaznamenáno 74 druhů z 26 rodů, z toho 71 druhů žije v Čechách a 69 druhů na Moravě a ve Slezsku. Pro srovnání lze uvést, že na celém světě žije cca 5700 dosud popsaných druhů.
V početnostech jednotlivých našich druhů vážek jsou veliké rozdíly, mezi velmi běžné patří např. vážka obecná či vážka ploská. Kromě toho zde existuje řada druhů s velmi nízkou početností, které však z hlediska celé Evropy nejsou nijak zvlášť vzácnými. Jen tři druhy našich vážek jsou natolik unikátní, že si vysloužily ochranu v rámci celé Evropy. Patří k nim např. vážka rumělková.
Vážka rumělková (Sympetrum depressiusculum) je v Evropě zranitelným druhem s vysokým rizikem vymizení z volné přírody. Obývá zaplavované oblasti kolem řek, zatopené louky, čerstvě vzniklé tůně atp. Je specializována na dočasně vysychající stanoviště. Její specifické stanovištní nároky mohou být hlavním důvodem její zranitelnosti. Jedna z nejpočetnějších populací této vážky ve střední Evropě se nachází na katastru naší obce, v okolí rybníka Borovec. Tento významný objev publikoval v odborném tisku roku 2013 docent Aleš Dolný z přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. Rybník Borovec je využíván pro chov ostroretky stěhovavé, v pozdním létě je vypouštěn pro rozvoj vodní vegetace. Tento typ rybničnímu managementu vážce rumělkové vyhovuje, neboť simuluje procesy v místech jejího původního výskytu. Během 42 sčítání v roce 2011 byla provedena metoda zpětného odchytu vážek rodu Sympetrum – označováni byli pouze samci. Rovněž proběhl sběr svleček podél břehové linie. Na základě sběru svleček byla populace líhnoucích se jedinců vážky rumělkové odhadnuta na 33 500 jedinců, vážky rudé 18 000, vážky žíhané 5900 a vážky obecné 7 500. K podobným hodnotám dospěli autoři u vážky rumělkové na základě metody zpětného odchytu dospělců – 29 800 jedinců.
Na výzkumy docenta Dolného navázala v loňském roce v rámci své Středoškolské odborné činnosti Tereza Slavíková, studentka Masarykova gymnázia. V závěru své práce uvádí, že na základě průzkumu svleček v lokalitě Příbor-Borovec odhaduje početnost místní populace vážky rumělkové na 10-15 tisíc jedinců. Bohužel se tak ukazuje, že početnost naší populace této celoevropsky ohrožené vážky klesá. Protože vážka rumělková patří k několika druhům vážek, u kterých je prokázána jejich věrnost místu narození, ukazuje se ochrana lokality Borovec jako klíčová pro zachování severomoravské populace tohoto druhu. Rovněž se přimlouvám za to, aby informace o této vážce byly součástí informačních tabulí naučné stezky, kterou město zřídilo v této lokalitě roku 2006, kdy ještě o této unikátnosti Borovce nebylo nic známo.
Příborský extravilán si zasluhuje mimořádnou pozornost. Příborští občané mohou být hrdi na to, jak mimořádné lokality se na katastru obce či v jejím bezprostředním okolí vyskytují. Rozumnou spoluprací rybářů, myslivců, zemědělců, občanských komunit a úředníků městského úřadu se musíme snažit udržet druhovou rozmanitost a zejména vzácné druhy naší krajiny pro další generace.
Mgr. Pavel Netušil, učitel biologie, Masarykovo gymnázium v Příboře
Děkuji Aleši Dolnému za laskavé zapůjčení fotografií vážky rumělkové. Při psaní článku byly využity jako zdroj informací práce Terezy Slavíkové „Velikost populace kriticky ohrožené vážky rumělkové na rybníce Borovec u Příbora“ a odborný článek:
Dolny A., Mizicova H., Harabis F. 2013: Natal philopatry in four European species of dragonflies (Odonata: Sympetrinae) and possible implications for conservation management. Journal of Insect Conservation 17 (4): 821-829.
